Dovednosti:

Díky paktu, který před lety uzavřel s Daedrickým princem Clavicusem, ovládá tvorbu jednoduchých, ale uvěřitelných iluzí. Iluze však nemají hmotnou podobu. Pokud se na ně někdo pokusí sáhnout, jejich ruka projde skrz. Dále je jeho oblíbeným pouťovým trikem telekineze. S tou však uzvedne tak leda jablko, nebo před sebou stiskne kliku dveří. I když nemá skoro žádnou fyzickou sílu, rád užívá dýku, a to především v situacích, kdy k němu jeho oběť stojí zády anebo útok neočekává. Nekromantickou magii ovládá dobře, ale protože se ve valné většině spoléhá na tvoření iluzí, má ještě co zlepšovat. Na jiná kouzla je úplně levý. Není proto ani schopný zapálit si magií svíčku.

Povaha:

Seb je poměrně společenská osoba. Kontakt vyhledává velmi rád a ještě radši, když je to s někým, koho si může dobírat. Právě díky tomu si zasloužil svou jizvu na obočí, neboť si otevřel pusu na někoho, kdo reagoval téměř okamžitě a bez varování. Pokaždé, kdy se podívá do zrcadla, si na onu událost vzpomene. A jeho hněv neustává, protože kdyby nekromancie nebyla nelegální, pravděpodobně by si onu osobu z hospody odvedl jako nemrtvého otroka. Pokud má svou náladu, dokáže být až nesnesitelný. Nejvíce to od něj musejí snášet nižší členové řádu. Jako přítel je naopak velmi oddaný a je si toho vědom. Často totiž říká, že lidé ho buď nenávidí, nebo milují. A tato situace mu naprosto vyhovuje. V momentě, kdy jedná se svým nadřízeným, je docela k nepoznání. Není tajemstvím, že moc je jeho fetiš, a existuje-li někdo mocnější než on, udělal by pro něj první a poslední, ovšem pokud se mu to hodí do krámu. K Mannimarcovi z tohoto důvodu chová velmi zvláštní city a dá se říci, že ho i tajně miluje. Kdyby ho však mohl zabít a převzít tak jeho moc, ani by u toho nemrknul. Někdy se napije skoomy, ale když tak učiní, ocitá se v kolotoči bujarého hýření a následných výčitek.

Životní příběh:

Sebnude se narodil v provincii High Rock ve městě Wayrest. Jeho rodiče byli chudí. Otec pracoval jako pacholek ve stájích a matka jako služebná. Když otec přičichl ke skoomě, přišel o práci a všechny rodinné peníze utratil za drogu. Matku brzy na to páni vyhodili, protože ze zoufalosti v domě šlechticů kradla. Nakonec na droze skončili oba. Sebnude tak od svých pěti let vyrůstal v brlohu bezdomovců v kanalizacích města. V jeho deseti letech se rodiče ocitli ve velkém dluhu kvůli drogám a lichvář je prodal jako otroky. Malého hubeného chlapce nechtěl, ale protože nebyl úplný neznaboh a bylo mu jej líto, alespoň ho umístil do sirotčince.

V sirotčinci si Sebnude polepšil. Starou zlou vychovatelku obalamutil k tomu, aby ho měla ráda více než ostatní, a tak mohl několik let chodit do školy a naučit se číst a psát. Ostatní děti ho však neměly rády, neboť dobře věděly, že je falešný patolízal. Vytvořil si tak vůči nim obranu jedovatými slovy a některé mladší dokonce zastrašoval. V šestnácti letech musel ze sirotčince odejít. Stará vychovatelka totiž zjistila, že jí krade peníze, což dlouhá léta úspěšně sváděl na ostatní.
Protloukal se světem a vyrostl z něj šejdíř. Uměl sice jen několik jednoduchých triků, ale dělal je tak dobře, že se mu dařilo obyčejné lidi oklamat a obrat o peníze v kartách nebo magií cinknutých kostkách. Žil si tak poměrně na vysoké noze, ale často musel cestovat, neboť si vytvořil spoustu nepřátel.

Jednoho dne si v jednom nejmenovaném městě zahrál s osudem až příliš. Před rozzuřeným hospodským davem musel uprchnout do lesů, kde narazil na malou opuštěnou chatrč. S loveckými psy mu byli vesničané v patách, ale už nemohl utíkat dál. Vlezl tak do chatrče a zoufale hledal místo, kam by se ukryl. Uvnitř toho moc nebylo, a tak zalezl zbaběle pod postel. Odhrnul však při tom část koberce a všiml si, že se pod ním schovávají malá padací dvířka. Prolezl jimi a kobercem je znovu zakryl.

Zanedlouho na to lovci vtrhli dovnitř. Psi zběsile štěkali u koberce, ale i když jej odhrnuli, nic tam záhadně nenašli. Seb doufal, že odejdou, ale protože byla hluboká noc, zklamaní si zapálili oheň v krbu a rozhodli se přenocovat.

Sebnude se ocitl v jakési úzké jeskynní chodbě. Bál se jít dál, protože se obával, že uvnitř žijí velcí pavouci. Ustlal si tak na svém kabátu a vyčkával do rána, dokud lovci neodejdou. Když se však probudil, lovci byli pryč, ale s nimi zmizela i dvířka, kterými se v noci protáhl. Viděl jen prkna podlahy přikrytá kobercem, ale neměl sílu ani nástroje na to, aby se proboural nahoru. Nezbylo mu tak nic jiného, než se vydat chodbou a doufat, že vede k tajnému východu.

Plížil se studenou mokrou temnou chodbou dobrých dvacet minut. Nenarazil ani na pavučiny, které by značily, že jsou tam pavouci, a ani na východ. Místo toho na konci stanul v nějakém velkém prostoru, protože když po pár krocích absolutní tmou kopl do malého kamene, vytvořil dalekou ozvěnu. V ten moment se zažehnula ohniště ve dvou velkých kamenných mísách. Osvítila velkou sochu rohatého muže se psem. Socha, aniž by se pohnula, na něj pak promluvila veselým hlasem: „Čeho si žádáš?“

Byl ve svatyni Daedrického prince zvaného Clavicus Vile, boha úmluv. Sebnude neměl tušení, s kým se baví, protože nikdy nic takového neviděl. Požádal ho, že by se rád dostal ven, ale Clavicus na něj odmítavě zamlaskal a odpověděl: „Přece musíš mít i jiná přání, po kterých toužíš mnohem víc.“

Sebnude se boha vyptával a když konečně zjistil, že není v jeho svatyni náhodou, hluboce zapřemýšlel, jaký z toho může mít užitek. Pak vyslovil přání: „Chtěl bych být nejlepším šejdířem.“ Clavicusovi se jeho přání velmi líbilo. Přišel tak s nabídkou, že si vezme duši jeho syna, aby nemusel být v Pláních žalu tolik sám. Sebnude souhlasil a nemohl být šťastnější. O syna, kterého mu před několika měsíci porodila jedna z nešťastně ošálených vesnických dívek, neměl zájem a nikdy ho nechtěl. Ozval se pouhý smích a náhle se objevil zpátky před chatrčí.

Roky plynuly a Sebnude díky svým kouzlům iluze, která mu Clavicus dal, nesmírně zbohatl. Projížděl provinciemi jako velký pán s vlastními žoldáky a kam přišel, tam z lidí vytahal všechny peníze. Jednoho letního večera v hostinci na jihu High Rocku potkal mladého barda. Líbil se mu jeho hlas a umění a tak ho za štědrou odměnu pozval, aby mu dělal doprovod na cestách. Naučil ho některým svým kouskům a brzy se z nich stali obchodní partneři. Zatím co jeden vyhrával na šlechtickém bále, druhý kradl v komnatách. A když neklamali a nekradli, ulehali spolu na lože a oddávali se milostným radovánkám.

Po několika měsících však bard onemocněl. Jeho stav se rychle zhoršoval, a když Sebnude plakal nad jeho smrtelnou postelí, přiběhl jakýsi pes a vyskočil vedle umírajícího. Pak na Sebnuda promluvil: „Jsem Barbas a přišel jsem si pro to, co náleží mému pánu.“

Seb byl v šoku. Byl onen mladý bard opravdu jeho syn? Jak to mohl nepoznat? Měl být přece mrtvý. Barbas mu na to jen odpověděl, že jeho pána jejich obchod velmi potěšil, a pak zmizel i s bardem a zanechal jen prázdnou postel.

Sebova hanba a smutek byly nezměrné. Po několik dlouhých týdnů utrácel ze svých peněz za skoomu a utápěl se žalem. Žoldáci ho opustili a nechali ho ležet mezi ostatními závislými ve skrýši vyvrhelů ve Wayrestu. Sebnude si byl jistý, že tam zemře, a přišlo mu to zábavně ironické - skončil tam, kde i jeho rodiče. To však netušil, že svým zakázaným románkem přitáhl pozornost jiného boha.

Přišel k němu jakýsi neznámý muž a představil se jako Samuel. Řekl mu, že mu pomůže, a když ho Sebnude chytil za ruku, aby se zvedl ze svého špinavého pelechu, zjevil se na neznámém místě. Samuel ho vedl cestou v prapodivné zahradě, dokud nepřišli k velkému stolu. Byl obsazený démony a když si Samuel sedl na velký trůn v čele, odhalil Sebnudovi svou pravou tvář. Sanguine mu pochleboval, jak se mu líbilo, když prováděl všechny ty hanebné věci vlastnímu synovi, a jaký krásný život plný hýření vedl. Sanguine Sebnuda usadil u svého stolu a rozkázal Dremorám, aby mu nalévaly číši vždy do plna. Po nějaký čas si pak povídali, až mu Sanguine nakonec udělal nabídku: „Budeš-li mě uctívat, zařídím, aby ses měl dobře.“ Sebnude již neměl co ztratit. Souhlasil a pak vesele pili.

Probudil ho hlas staré dámy. Rozčilovala se a když ho konečně kýblem studené vody přivedla k bdělosti, popisovala mu všechno, co v její vesnici natropil. Sebnude by býval měl velké problémy s ostatními vesničany, kdyby v kapse nenašel měšec plný zlaťáků. Zaplatil jim za všechny škody a zmatený vesnici ve spěchu opustil.

Sanguine svůj slib dodržel. Sebnude uctíval jeho nemravné způsoby a následující rok se měl jako prase v žitě. Měl dostatek peněz na skoomu i slušné životní podmínky, ale pak ho přeci jen dohnal pocit, že nemá jeho život žádný smysl. Jednou ho v hospodě oslovil nějaký muž a společně pili. Sebnude se mu svěřil se svým trápením a ráno na svém nočním stolku v pokoji hostince nalezl dopis. Psaní ho zvalo na jakési setkání pro ty, kteří chtějí změnit svůj život a přestat být jen bezvýznamnou kapkou v moři jiných, kterým vládnou prohnaní králové. Setkání se zúčastnil a aniž by se byl nadál, stál v řadách právě znovu povstávajícího Kultu červa.

Sebnude podstoupil výcvik nekromanta a nalezl svůj bretonský talent k magii. Brzy díky svému umu iluzí a intrik vystoupal po zádech ostatních téměř na vrchol. A měl štěstí, protože právě v té době Mannimarco hledal Anchorita pro svou novou základnu v High Rocku. Aby se však mohl Sebnude této role zhostit, musel porazit a zabít řadu jiných adeptů. Byl vítězem a dopomohla mu k tomu schopnost, kterou zaplatil životem své nejmilovanější osoby. Stal se Anchoritem High Rocké základny a pobočníkem samotného Mannimarca. Nikdy ale nezapomněl, že v Kultu červa byl nahraditelný kdokoliv.
 

Zprvu byl Sebnude ze své nově nabyté moci poněkud vyděšený. Ve snu se mu však zjevil Sanguine a pohrozil mu, že ho stihne trest, pokud ze své cesty sejde. Sebnudovi tak nezbylo nic jiného, než se se ztrátou své lidskosti vyrovnat. Zakopal své svědomí a výčitky kamsi hluboko a zamkl je v podvědomí na několik západů. Občas vysvitly napovrch, a když se tak stalo, utopil je skoomou.

Nyní je již rok Anchoritem Kultu červa. Zamiloval se do Mannimarca a jeho moci a oddaně mu slouží. Trávit čas na skryté základně ho však příliš nebaví. Většinou cestuje, a když zrovna nehledá nové rekruty, nerozkazuje nebo nenavštěvuje řádové porady, věnuje se uctívání Sanguina.

​