Životní příběh:

Příběh této dunmerky začíná ve městě známém jako Sadrith Mora. I když tehdy mohla připomínat spíš pěkně neklidný uzlíček, se kterým mělo její okolí celkem dost práce. Narodila se do rodiny mágů, ovšem přímo své rodiče neměla šanci poznat. Její otec ráčil zmizet ještě před jejím narozením, její matka se pak jednoho dne nevrátila ze své procházky za alchymistickými přísadami, když její dceři bylo sotva pět. Zůstala tak na krku svému dědovi z otcovy strany, Zievothovi, který z toho měl pramalou radost. Snad to byla jeho hrdost, co mu nedovolilo zachovat se jinak.

Její výchova byla poměrně přísná, magie a vše kolem ní jí bylo vtloukláno do hlavy dennodeně. Stejně jako výchova, která však nedokázala ani zdaleka vyklínit její svéhlavost a potřebu porušovat pravidla, zvlášť jako dítě trestům navzdory, pokud byla nachytána. Účel byl jasný - její děd od ní nečekal nic menšího, než že se přidá k domu Telvanni, stejně jako on sám, což by mu mohlo přinést jistý užitek a jejich rodu jak by smet. Nicméně, přes jisté magické nadání se kolem dívky nejpodivnější věci děly v síních mrtvých - vždy tady cítila jisté vibrace. Ovšem po dosti nabručeném ujištění svého děda o přílišné představivosti tomu nevěnovala tolik pozornost a soustředila se na magii. Konkrétněji ji zaujaly iluze a destrukční magie, ale musela se chtě nechtě učit i o ostatních.

Obzvlášť to platilo, když ji navrch její děd přijal jako učedníka a pro ni tak nebylo zdánlivě jiné cesty než té, které jí sám nalinkoval, což se jí nelíbilo. Začala využívat iluze k útěkům z dosahu svého dozorce a opatrovníka v jednom. Při těchto toulkách našla zalíbení ve sběru nejrůznějších rostlin a také alchymii. Tyhle útěky se jí ovšem nepovedly úplně vždy. Ovšem, jen ji to motivovalo k tomu své skrývání pomocí iluzí zdokonalit. A to se jí povedlo do takové míry, že Zievoth rozezlený a otrávený z jejího postoje k ní přidělil jednoho ze svých otroků, který ji měl hlídat, aby neutíkala, věnovala se studiu a celkově nedělala blbosti.

A Dar'vani ji hlídala opravdu dobře, na vkus mladé dunmerky až moc. Měla ji za patami až do svých dvaceti, kdy ji sama khajiitka nabídla dobrodružství do nedalekých deadryckých ruin, jako takový dárek k narozeninám. Což se ukázalo jako past, ukázalo se, že tenhle "otrok" je členem jistého kultu, kterému ji přivedla jako oběť. Jenže zrovna, když mělo k oběti dojít, ukázal se opravdový - a pro samotnou elfku dosti znepokojivý - talent jejich zamýšlené oběti. Mezi tím, co proklínala své uchvatitele a snažila se dostat ven, se jí povedlo přivolat ducha. A to dosti naštvaného a útočícího na vše živé, kromě té jenž jej povolala. Valeth sama nevěděla, že tohohle nemrtvého přivolala ona sama. Kdo by taky čekal, že výhružky hněvem předků něco provedou, zůstala po tomhle incidentu nějakou chvíli natisklá na zeď, ke které ji nemrtvý následoval. V tu chvíli nevěděla, jestli dřív sledovat ducha či masakr, který způsobil. Že ji poslouchá zjistila, když po něm křikla, ať se nepřibližuje.

Tohle fascinující, ale zároveň děsivé zjištění si ještě několikrát ověřila, než vzal její nečekaný zachránce za své. Ač nerada, jediný, komu se mohla svěřit, byl její opatrovatel, kterým jí bylo zdůrazněno, že si to má nechat pro sebe. Po hádce, která se mezi oběma seběhla, se nakonec shodli, že nejlepší bude, když se po připojení k domu vydá na výpravu. A to dlouhou, alespoň tak dlouhou, aby se naučila své schopnosti používat nebo potlačit. A tak se i stalo, na cestu kromě Tervar Rallra - tedy osobní stráže věnované jejím dědem - dostala také několik teorií, odkud se v ní tahle magie mohla vzít, i když ji to stálo několik dní vytrvalých otázek. Což jí dalo nějaký ten směr, kterým se vydala. Od té doby je na cestách, ovšem po pár incidentech se raději vyhýbá místům, kde se shromažďují mrtví. Taky i proto, že ji její "moc" v tomhle směru neděsí a zároveň nefascinuje o nic méně, než když se s ní setkala prve.