Životní příběh:

Ysola se narodila do velice hrdé rodiny, i když si nežili v přepychu. Každopádně se nenarodila sama, ale na svět přišel o dvě minuty její mladší bratr, dvojče Halkun. Oba rodiče měli velikou radost, jelikož se celkem dlouhou dobu snažili počít potomka, pro jejího otce nejlépe chlapce, který by poté převzal vedení a starost o rodinu jako správný muž a stal se skvělým bojovníkem. Všichni společně žili ve skromné vesničce v provincii Skyrim. I přes to, že byla Ysola a Halkun dvojčata, velice se od sebe odlišovali. Ysola po své matce zdědila submisivní chování ženy do domácnosti, zatímco Halkun byl velice hrdý a pyšný chlapec. Problém byl však v tom, že v boji či fyzickému zocelování lépe vynikala ona, než Halkun. Silnou náklonností a touhou po pozornosti jejího otce se snažila získat jeho uznání, ale obsese jejího otce Halkunem byla všechna její snaha přehlížena. Často byla poučovaná, že je žena, že je slabá a že by se měla spíše učit dovednostem její matky, ať tyto záležitosti nechá na jejím bratrovi. S bratrem měla však velice dobrý a pevný vztah. Nikdy mezi nimi nebyly žádné rozepře, častokrát si kryly záda navzájem a chodili na túry do zasněžených částí Skyrimu. Neměli mezi sebou žádné tajemství. Každopádně během jejich dospívání Halkunova hrdost a díky ychvalování od jeho otce mu narost hřebínek a snažil se více soustředit na sebe. Silnou osobností, kterou měl jejich otec, mezi nimi vzniknul nevyřčený souboj o jeho přízeň. Když oba dovršili dvacátého roku života, jejich vesnice byla napadena skřety a všichni obyvatelé schopní boje se mobilizovali do boje, aby své obydlí obránili. To však neplatilo o Ysole, jelikož jako tatínkova poslušná holčička se měla schovat se svou matkou do bezpečí, avšak Ysola měla velice špatný pocit, že se něco stane. Nebyl to její klasický záchvat hysterie, strachu a zbabělosti, ale vnitřní pocit strachu o jejího bratra jako dvojčete. Bohužel její neposlušnost a ochranitelský instinkt zapříčinil to, že při střetu se skřety, kterým se snažila co nejvíce vyhýbat a najít svého bratra, přišla k úrazu, po kterém jí na památku zůstala jizva na tváři. V momentě bezbrannosti a totálnímu odevzdání, její bratr přišel o život, když jí přiběhl na pomoc. Nedokázal jí poslechnout, když ho přemlouvala, aby utekli, že má velice špatný pocit a že cítí, že se něco stane. To jeho bratra rozčílilo a v momentě jeho nepozornosti byl zabit skřetem, který na něj zaútočil zezadu. Jeho poslední slova k Ysole byla velice vyčítavá a přesně ty slyšela i od svého otce, když bylo po útoku a zotavoval se ze zranění, který utrpěl a obralo ho o schopnost ovládat své nohy. Její matka byla v hrozném smutku a své dcery se vůbec nezastala. Jejím otcem byla nazvána ostudou rodiny, vrahem, a že nikdy nebude jako její bratr Halkun, který měl silný potenciál, který však u ní přehlížel a nepřipouštěl ho. I přes to, že svého otce prosila na kolenou o odpuštění, byla vyhnána z jejich domova jen v koženém oděvu, který nosila na túry se svým bratrem, bez peněz, bez jídla s velkým smutkem a mečem, který zůstal po jeho bratrovi se slovy, že když chce tak moc bojovat a angažovat se do mužské práce, tak ať si vezme meč po bratrovi, aby jí to stále připomínalo vinu, kterou v sobě nese a že se se svým přesvědčením o její zdatnosti určitě o sebe dokáže postarat sama. Tento komplex a vina ze ztráty jejího bratra, zklamání její rodiny v ní upevnil pesimistický pohled na svou osobu a svět, do kterého se vydala a stala se po dlouhém putování zlodějkou, aby si dokázala aspoň nějakým způsobem vydělat peníze a postarat se o sebe.